Pevnost a hrad v Alanyi

Historická stavba hradu a jeho opevnění stojí na malém poloostrůvku, který vybíhá z pevniny do moře v jižní části Alanye, jen nedaleko starého města. Mohutná dominanta sahá až do výšky 250 metrů, zatímco její hradby s průzory pro vojáky se rozpínají do vzdálenosti až více než 6 kilometrů. Můžeme tedy říci, že jde o dílo význačné, které rozhodně stojí za vidění. Hlavním úkolem pevnosti bývalo v minulosti chránit obyvatele na strategickém pobřeží před nájezdníky připlouvajícími po moři, kteří se snažili získat zdejší území a nadvládu, což se jim také několikrát v historii podařilo. A tak se tu vystřídalo hned několik národů, které panovaly zdejšímu kraji různě a jejichž pozůstatky jsou vidět na některých místech dodnes, ať už to byli Římané, Egypťané nebo příslušníci Osmanské říše. Podle aktuální politické a ekonomické situace a také samozřejmě momentální vládnoucí garnitury docházelo k úpravám a přestavbám samotného hradu během dlouhých staletí. Lze tedy hovořit o určitých fázích výstavby, které vedly až k dnešní podobě. Ačkoliv budova tu stála už v dobách před naším letopočtem, nejvýznamnější zlom přišel až ve 13. století, kdy hrad získal sultán Alaeddin Keykubad. Právě on si potrpěl na hradní věže, kterých lze dnes spočítat na neuvěřitelných 150. Význačný panovník mimo jiné přispěl také k vytvoření vodohospodářského systému v oblasti, a to když nechal zbudovat na čtyři stovky cisteren, jež měly zásobovat vojenské útvary a potažmo celé město vodou, přičemž některé se ještě stále užívají.

S hradem je, podobně jako s téměř každou historickou památkou, spojena nejedna legenda či historka. Jedna z těch „černějších” hovoří o zdejších vězních, kteří byli drženi mezi tlustými zdmi hradu, z kterých nebylo možno úniku. Byla jim však dána možnost získat svobodu, ale samozřejmě ne jen tak zadarmo. Stačilo splnit jeden zdánlivě snadný úkol – z okraje útesu vysokého 120 metrů shodit do vody těžší předmět. Spekuluje se, že to měl být buď kámen či dokonce koza. Daný předmět pak měl skončit přímo v moři pod útesem. Samozřejmě v tom byl ale malý háček. Skála má totiž takový tvar, který tento úkol velmi znesnadňoval, ba dokonce znemožňoval. Když pak tedy vězeň pochopitelně neuspěl ani napotřetí, byl sám shozen z útesu. Poněkud mrazivá představa. Hod kamenem do moře si odtud ostatně můžete sami vyzkoušet.

Dnes slouží hrad už jen jako historická památka, muzeum a turistická atrakce. Cesta, která vede městem vzhůru až k hradbám, zavede návštěvníky až na horní nádvoří. Dá se tam dojít po svých (procházka trvá asi hodinu) nebo využít auta či autobusu. Pokud zvolíte první z možností, tedy chůzi, můžete navštívit některou z restaurací či obchůdků, kterými je cesta doslova lemována. Kolem stavby se tak soustřeďuje čilý ruch. Nechybí tedy ani potřebné občerstvení a možnost zakoupit nějaký ten suvenýr, třeba vyšívané ubrusy či šperky. Uvnitř může každý obdivovat vedle středověkých hradeb také hradní mešitu, maják z 18. století či pozůstatky kostela z doby byzantské. Z hradu je krásný výhled do kraje na okolní domky, pobřeží a hory.